Začínat od nuly je vždycky těžké! Začínat od nuly na spáleništi, ve kterém shořely naše osobní věci, vzpomínky a všechno, co jsme měly, je nejen pro mě, ale především pro moji nemocnou maminku (81 let) nesmírně náročné. V noci 19. dubna 2022 u nás spala moje malá vnučka (2 roky), když nás probudilo štěkání psa Denise, který nám tím zachránil život. Celý penzion a byt, ve kterém jsme žily, byl během chvíle v plamenech a my zůstaly stát jen v pyžamech na ulici a dívaly se na tu zkázu. Z našeho domu, který můj tatínek postavil v sedmdesátých letech a který později přestavěl na penzion pojmenovaný po mamince, nezbylo nic. Neměly jsme oblečení ani základní věci a byly jsme vděčné za cokoliv, co nám lidé darovali. Já sama bych nenašla odvahu Vám napsat, ale když jsem se dozvěděla, že vás oslovili naši hosté z penzionu, kterým nebyl náš osud lhostejný, rozhodla jsem se na Vaši žádost svůj příběh doplnit. Naše rodina ustála už mnohé, bolestnou smrt mého prvního muže,  tragické úmrtí bratra v Kanadě či nedávnou smrt tatínka a ustojíme i tohle, jen už energie, síla a bohužel i finance docházejí. Předem Vám s maminkou děkujeme za jakoukoliv pomoc, tím, že jsme přišly o všechno, budeme vděčné především za příspěvek na základní věci do domácnosti, kterou si musíme znovu vybudovat. Velmi si toho vážíme.

Romana Pospíšilová (55 let) a babička Marie Černá (81 let), Rýmařov