Žil jsem na ulici 22let a manželka dokonce 37 let... Zakoukali jsme se do sebe na pražském Hlavním nádraží. Já ji tedy tajně miloval dlouho, ale na narozdíl od ní jsem plachý. Pak jsem ji jednou viděl zbít útočníka, projevil jsem obdiv a je z toho láska. Naštěstí jsme se potkali ve zralém věku-mne je teď 62 let, Ivance 54. Našli jsme odvahu spolu žít, v roce 2018 jsme se vzali. Delší dobu jsme bydleli ve stanu, pak nás potkalo velké štěstí a podařilo se nám získat dočasný pronájem garsonky v Praze Kobylisích. Jsme tady šťastní, se sousedy se zdravíme, nájem platíme dopředu. Za minulostí, ve které jsme oba dost zlobili, udělal každý z nás tečku, rejstřík máme čistý. Já mám částeční invalidní důchod, ovšem stejně oba pracujeme, já většinou u ostrahy-nejčastěji si beru noční směny. Navíc 2-3x týdně chodím k obchodům s potravinami uklízet kolem kontejnerů a pak za to dostanu jídlo, které přivezu domů. Ivanka dělá ve vrátnici Pragulicu, ale občas i sama provází turisty světem bezdomovců. Jenomže splácíme ještě exekuce – za jízdy mhd načerno. Ale už šest let si poctivě kupujeme celoroční kupon, teď bychom o příspěvek lítačku chtěli poprosit hodné lidi – pro nás oba stojí dohromady 5.000 korun. Rádi bychom si také zakoupili povlečení na 2 postele, prášky na praní, mop se kbelíkem a když to vyjde, tak i mikrovlnku. Moc vám děkujeme. 

Manželé Václav a Ivana Zittovi, Praha

Manželé Zittovi jsou bývalými klienty PhDr. Pavla Pěnkavy, Ph.D., sociálního kurátora Prahy 1, který o nich mluví velmi hezky: „Vašek i Ivanka jsou hodně otevření, upřímní, bezelstní, pozoruhodní. Srdcaři – nezmaři. Jsou naprosto rozdílní, ale spolu velmi šťastní. Některé zvyky z ulice si zachovali i dnes – například Ivanka chodí každou sobotu fárat (tj. prohledávat popelnice). Dokázali se dostat z hříchů minulosti, což považuji za zázrak a pomoc si rozhodně zaslouží.“