Jsem 46letý samoživitel 6letých dvojčat. Celestýnka je veselá a zdravá, její bráška Sidney má diagnostikovaný autismus, tudíž to je s ním náročné. Jejich matkou je Američanka, s kterou jsem navázal vztah přes internet, pak jsme se navštěvovali až jsem se stal otcem. Měl jsem byt, práci, takže náš život začal slibně. Časem se však objevily problémy a přibývaly. Jezdil jsem s kamiónem a jak jsem mj. zjistil, partnerka s dětmi vůbec neopouštěla byt. Navíc se nedokázala, možná ani nechtěla, adaptovat. Požádal jsem tedy soud o svěření dvojčat (mají české občanství) do své péče, povedlo se to, když jim byly tři roky. Jejich matka žije v Německu, občas je s nimi v kontaktu přes videohovory. Proč vlastně píši? Nepotřebuji humanitární pomoc, pracuji, děti navštěvují školku (Sidney speciální) a v září jdou do školy. Ale potřeboval bych něco jako “horkou linku pomoci“. Hledám způsob a prostředky na zajištění akutní „pohotovostní“ péče o děti, abych mohl pracovně fungovat lépe. Abych, když je to nutné, mohl zůstat v práci déle a v případě náhlé nemoci dětí nemusel s nimi zůstávat doma celé týdny bez příjmu. Nevím, do kdy mi bude majitel firmy, kde dělám zatím brigádně, vycházet takto vstříc a já ho chápu. Marně hledám „home office pro muže“ či jakoukoli legitimní práci z domova. Jsem strojař, umím plynně anglicky i německy, pracoval jsem v oblasti IT. Matka dětí výživné neplatí, a tak mi nezbývají peníze na finančně náročné speciální terapie pro syna. A jak jsou tady prázdniny si uvědomuji, že jsem s dětmi nikdy nikde nebyl. Není mi příjemné přiznat, že na to nemám, a navíc se Sidneym není možné jít do nějakého hotelu, být s ním mezi lidmi v cizím prostředí je vyloučeno. Ale rád bych si pronajal na týden dva chatu někde na samotě, kde by se jen s Celestýnkou a se mnou cítil bezpečně a nebyl by vystaven různým stresovým situacím. Věřím, že by to mohlo vyjít-ovšem jen s vaší pomocí – ať už finančního nebo jiného rázu. Děkuji vám.

Zdeněk Brzek