Jsem psychiatrický klient. Až teď, když mám změněnou léčbu a jsem v klidu vidím, že ani pro okolí to nebylo jednoduché. Asi na něj působím negativně, ale nemůžu každému říkat – mám na to papíry, můžu vám je ukázat. Byla jsem hlučná, drzá, ale to vše souvisí s mojí diagnózou „Porucha osobnosti“. A teď se přidala i bipolární porucha. Mám invalidní důchod druhého stupně, momentálně i dlouhodobou neschopenku. OSPOD i úřady nám pomáhají, jsme pořád v kontaktu. Co už naštěstí nemám jsou dluhy. Povedlo se mi zvládnout insolvenci a je to velká úleva. A teď to nejdůležitější. Mám dvě dcery. Nepíše se mi to snadno, ale ta 16letá je v diagnosťáku. Byla prostě zlobivá. Klaudince je 8 let a žije se mnou. Někdo by asi řekl, že živoří. Máme startovací byt – garsonku o několika metrech čtverečních. Ale bez postelí, bez zařízení. Spíme na matraci, takže jakoby na zemi. Klaudinka po mne, žel, zdědila poruchu ADHD. Kromě doktorů ji nejvíce pomáhá útěk ke kreslení, chce být malířka, neustále kreslí komiksy. Ale ani nemá na čem. Protože nemá ani psací stůl. Moc bych si přála, abychom měly postele a pro dceru ten psací stůl. Navíc když teď mohu s hrdostí oznámit, že byla přijata do ZUŠ. Aby po prázdninách, až půjde do druhé třídy a vysněné ZUŠ už mohla být aspoň trochu jako ostatní děti.  

Andrea Kachyňová