Možná jste se kdysi svezli na kolotočích, které patřily mým rodičům. Možná vám vstupenky na některou atrakci prodala moje krásná usměvavá sestra Jaruška. Dneska je vše jinak! Osud si s nimi krutě pohrál. Při covidu tento jejich světský život zanikl. Kdysi jezdili i po Polsku, Rusku, Litvě, Ukrajině, či Arménii, teď jim zbyla jen malá zahrádka ve Staré Boleslavi a na ní starý karavan. Ale úplně nejhorší je, že dnes 39letá Jaruška je onkologickou pacientkou. Má nádor na mozku, který se podařilo lékařům odstranit jen z části. Jaruška samozřejmě netuší, co znamená 4. fáze nemoci, ale my vidíme, jak se nám mění před očima. Z bezstarostné ženy v ní už není téměř nic. A všechnu hrůzu násobí malý prostor, žádné soukromí. Když ráno rodiče vstanou, přesune se Jaruška do jejich ložničky, kde je jen postel a malinkatá tv. Naši žijí přes den v minikuchyňce. Dohromady je to 5 m2. Není divu, že je Jaruška pořád podrážděnější, nechápe, co se to s ní děje. Proč nemůže mezi lidi, proč nemá vlasy, proč vypadá jinak, proč ji opustil přítel…Samozřejmě se to vše odráží i na vzájemném vztahu rodičů, nedostatek prostoru a soukromí ničí všechny. Situaci by mohl zachránit a mé sestře umožnit důstojnější boj s nemocí malý karavan nebo mobilheim jen pro ni. Proto se na vás obracím s prosbou a s velkou nadějí. S poslední nadějí pro mou sestru Jarušku. Děkuji.

Josefa Šulcová, Stará Boleslav