Sbírka otevřena do 30. června 2022, kdy uplynou přesně dva roky od chvíle, co se babička nehnula od Matyáška v paliativní léčbě

Když se mi přesně v den mých narozenin narodil vnouček Matyášek, brala jsem to jako osudové znamení. Nikdo nemohl tušit, že to znamení bude více o bolesti než o radosti. Že se ze zdravého novorozeňátka stane po dvou letech človíček, který bude žít jen na přístrojích. Že táta se o něj časem nebude zajímat vůbec a máma, moje dcera, osud svého syna neunese, založí si novou rodinu (občas ho však navštíví) a Matyášek bude zcela v mé péči. Ano, i úředně. Jsem jeho pěstounkou. A na tu péči jsem zcela sama. Protože u nás není zdravotní sestra, která by se dokázala zapojit do té náročné péče. Možná v Praze či větších městech tomu neuvěříte, ale je to tak. Neptejte se mne na diagnózu, ta je i přes veškerou snahu lékařů neznámá. Když nás oba po poslední atace uvěznil lockdown tři měsíce na JIPce, byla jsem za to vlastně vděčna. Zásluhou trpělivých lékařů a sestřiček jsem se naučila vše, co je k té péči zapotřebí. Maty je totiž trvale napojen na domácí plicní ventilaci, jídlo přijímá jen přes sondičku, komunikuje pohybem hlavy a očima. Přitom všemu dobře rozumí, kouká na pohádky, má svůj svět traktorů, sanitek a hasičů, má rád knížky i vyprávění příběhů. Poslední červnový den to budou dva roky, co jsme spolu doma, co jsem ho ani na minutu neopustila. Ve dne v noci je to kolotoč odsávačka, bolest, krmení, přístroje, prostě život plný nejistot. Nyní už šestiletý Matyášek je v kategorii paliativní léčby, proto je náš každý společný den i dnem velké radosti, že jsme spolu. Když nám to počasí dovolí, vydáme se na procházku. S tím také souvisí má prosba-velmi by nám přesun ven usnadnila transportní odsávačka, která stojí kolem 30.000 korun. To bych nemusela zdlouhavě odpojovat kabely od té u postele a brát ji sebou v těžkém báglu. Další sen, abychom mohli vybudovat balkon, vyměnit okno za balkonové dveře a získat tak bezbariérový přístup nejen na zahradu bytového domu v němž bydlíme, ale i ven, zůstane zřejmě jen snem. Děkuji vám však i za každou korunu, kterou mému vnoučkovi ten sen přiblížíte.

Jana Podsedníková, Nové Město nad Metují