Píšu vám za svoji maminku, která až do minulého čtvrtka žila poklidný život v obci Pánov. Těšila se, že si konečně začne užívat zasloužený důchod a léto stráví se svými čtyřmi malými vnoučátky. Bohužel tornádo její plány doslova rozmetalo na kusy. Ten večer byla jako obvykle sama doma, když se obloha zatáhla a přišla bouře, která stále zesilovala. Ve chvíli, kdy tornádo dorazilo k jejímu domu, vběhla do koupelny, kde se schovala schoulená do klubíčka na zemi a doufala, že to přežije. Kolem ní létaly vzduchem trosky. Já byl akorát se svou rodinou doma ve vedlejší vesnici, když mi zavolal soused, že se Pánovem prohnalo tornádo. Sedl jsem do auta a vyrazil za mamkou. Když jsem přijížděl, cestou jsem viděl vysekané lesy, které tornádo sebralo a byl jsem v šoku. V šoku jsem přejížděl autem přes suť a příkopy, abych se k našemu domu dostal. Všude byla spoušť a mezi troskami v ulicích lidé dobití od krve, bylo to hrozné. Mamku jsem naštěstí našel v pořádku, ale pohled na můj rodný dům mě rozbrečel. Kdo to nezažil, nepochopí. Tornádo smetlo celý dům i garáž, zůstala jen základová deska a sklep. Nezbylo vůbec nic. Maminka se psychicky zhroutila a doteď se s tím hrůzným zážitkem, který se jí v noci vrací, snaží srovnat. Zatím bydlí u nás a my doufáme, že se nám podaří jí nový domov opět postavit.

Ondřej Košťál, syn, Pánov

Je půlka září a na místě původního domku už stojí hrubá stavba. Peníze na dokončení však nestačí, z původně slibované dotace od státu přišla zatím pouhá čtvrtina. Maminka začíná být odevzdaná, bydlí stále s námi, ale moc by si přála dožít ve svém. Bohužel ví, že v dohledné době se do domku nevrátí. Každopádně všem moc děkujeme, že se nám snažíte pomoci. Vážíme si toho.

Ondřej Košťál