Ten osudný čtvrtek si jela paní Olga Belková – má budoucí úžasná tchýně pro výsledky vyšetření do Hodonínské nemocnice. Bohužel verdikt zněl hrozivě – rakovina prsu. Diagnóza, která zamává s každým, ale spolu s manželem byli rozhodnuti se tomu postavit a bojovat. Ještě si pod pergolou stačili dát přípitek na to, aby to vše dobře dopadlo a přihnalo se tornádo. Tchán mi stačil jen zavolat: „Tornádo, je to v p…, jsme v koupelně a snad přežijeme“, pak jsem slyšel jen z telefonu nářek, šílený zvuk, rány a slova: „Nám to odnáší střechu a celý dům, pomoc, pomoc“ a přerušilo se spojení. V tu chvíli jsem sedl do auta, a ač jsem čekal, co přijde na nás, tak jsem jel z Hodonína za nimi do Mikulčic. Bohužel, tornádo bylo tak rychlé, že jsem nestihl projet ani Hodonínem, všude všechny cesty zatarasené, popadané stromy, trosky a auta. Musel jsem se otočit ve tmě zpět domů a čekat co bude. Nakonec po 2 hodinách šlo spojení a Belkovi zavolali, že jsou v pořádku. Byl to téměř zázrak, protože dům byl v troskách. Momentálně jsem rád, že jsme pohromadě všichni čtyři u nás i s pejsky v malinkém 1+1 a uvidíme, co bude dál. Naše a i mé přání je, aby tchýně byla v pořádku a vyléčila se z rakoviny, poté bych si přál, postavit nám čtyřem na stejném místě domeček společně s tchánem, který má zlaté ruce, pro nás 4 a zvířátka a nakonec si konečně za to, co zbude, vzít mou snoubenku, jejich dceru Olinku. Budeme rádi za podporu, solidaritu, která jde cítit všude a také pomocnou ruku a peníze na výstavbu nového dobu a léčby tchýně Olinky Belkové starší.

Josef Duchoslav, budoucí zeť, Mikulčice