Jitka nesmírně toužila po miminku, kolem třicítky se však dozvěděla, že přirozenou cestou to nepůjde. Od té doby žila naše kamarádka jen návštěvou lékařů a absolvováním všech možných pokusů otěhotnět. Bezvýsledně. Kolik bolesti a zklamání ji to stálo! O penězích ani nemluvě… Až konečně ve 45 letech se povedl třináctý pokusu o umělé oplodnění a čekala dvojčata. Kolem šestého měsíce vymodleného těhotenství se však ukázalo, že jedno z miminek má kratší nožičku a dlouho nikdo nevěděl, proč. Lékaři Jitce doporučovali "redukci", ale odmítla: nejenže nechtěla jeden plod zabít, ale bála se i ohrožení druhého… Porod proběhl zdárně, narodili se Matyášek a Amálka. Posléze ovšem sono odhalilo, že Amálka má zlomenou ručičku. Nekonečná série zlomenin pokračovala a pokračuje pořád-za 3,5 roku měla sádru 18x, tedy každý druhý, třetí měsíc. Podle diagnózy její hroznou lámavost kostí vyléčit nelze, jen zmírnit. Amálka nechodí, posouvá se po zadečku. Jak to vše ovlivňuje rodinu ani nechci rozepisovat, proto je stručně: Jitka se ani po mateřské do práce zřejmě nevrátí (byla profesorkou na FTVS UK), její partner také učil na FTVS, odešel však za lepším výdělkem jinam, kvůli covidu ale je nyní bez práce. Má přitom vysokou školu a je ochotný dělat prakticky cokoli, protože teď už pomalu rodina neví, jak platit nájem. Prioritou ovšem, samozřejmě zůstává holčička, i když jsou teď v patové situaci - Amálce by velmi pomohla operace, kdy se, laicky vyjádřeno-vkládá do holenní a stehenní kosti teleskopický hřeb Fassier -Duval, který kost podrží a napomůže, aby dále rostla. Potřebovala by takové „hřeby“ čtyři… Jeden ovšem stojí kolem 60 tisíc, jejich pojišťovna ho údajně nehradí, jak je to s úhradou zákroku ani nevím. A o tom, co by obnášela rehabilitace a různé pomůcky, na to raději ani pomyslet. Iveta Pokorná, Praha

POMOC: peníze na uhrazení operace, po níž by se zmírnilo riziko lámavosti kostí