Mám čtyřletého vnoučka Vítka, který trpí vývojovou dysfázií. Jako milující babička i matka se trápím, když vidím svou dceru, která to nemá v životě lehké. Vnouček se narodil už v 35. týdnu po komplikovaném těhotenství a postupně se začaly projevovat jeho specifické potřeby.  A navíc se Vítkovy diagnózy a návštěvy u lékařů časem ještě stupňovaly. Bohužel otec Vítka pro dceru s nemocným chlapcem nebyl oporou a soužití ve společné domácnosti bylo čím dál náročnější. Nakonec na chlapce zůstala sama. I přes náročnou péči o nemocného chlapce musela dcera ihned po šestinedělí nastoupit do práce na noční směny, aby mohla synovi dopřát alespoň základní věci, které potřeboval. V tuto dobu začal vyžadovat zvýšenou péči, mléko bez mléčné bílkoviny, cvičení dle Vojtovy metody a helmičku na zploštělou hlavičku. Kolem 2. roku bylo zjevné, že jeho projevy jsou od zdravých dětí odlišné, v té době nezačal ještě ani mluvit. Z důvodu emočních problémů často reaguje jinak, než je v dané situaci obvyklé. Např. se často chodí omlouvat, aniž by něco provedl. Je také citlivější a plačtivější. Neumí správně používat předložky a předpony, tak se s ním i zasmějete. I přes veškerou péči a trpělivosti mé dcery Barbory se stále potýkáme především s nedostatkem finančních prostředků pro rehabilitaci a kompenzační pomůcky pro Vítka, které pojišťovna nehradí. Pokud by bylo možné požádat vaší nadaci o pomoc, byli bychom všichni tři nesmírně rádi. Děkujeme moc.

Babička Radmila, dcera Barbora a vnouček Vítek. Vimperk