Moje kamarádka Marta se v 55 letech stala ve stejnou chvíli maminkou i babičkou. Jak to? Ze zdravotních důvodů nemohla mít děti a tak si kdysi vzala z dětského domova dvě. Neměla to s nimi vůbec, ale vůbec jednoduché… Zatímco syn Daniel dnes žije spořádaným životem, dcera je jiná. Půl roku poté, co porodila Samuela, jej odložila do Klokánku: zanedbaného, opožděného po všech stránkách. Marta si ho bez zaváhání vzala k sobě, odešla ze zaměstnání (pracovala v kanceláři Povodí Ohře jako referentka vodohospodářského rozvoje), věnuje se mu ze všech sil. Na rozdíl od maminky, která se o něj vůbec nezajímá. Ještěže otec ho občas navštíví… Dnes jsou Samíkovi tři roky, je to krásný blonďáček, chodí několikrát týdně do speciální školky-ale je trochu pomalejší. Bohužel, odborná vyšetření prokázala, že perspektiva u něj není moc optimistická.

Martička je bojovnice, bere život jaký je, ale s penězi je na tom velmi, velmi bídně. Protože je babička, nemůže ho mít v pěstounské péči a pobírat na něj tudíž pěstounský příspěvek. My všichni, její kolegyně a kolegové z Povodí Ohře Chomutov, se jí snažíme pomáhat, po výplatě automaticky dáváme, jak tomu říkáme “plenkovné“-tedy náš příspěvek na Samíka. Už to bereme jako samozřejmost. Marta má sice panelákový byt v osobním vlastnictví, ale v zoufalém stavu. Při výhledu na to, co ji čeká se Samíkem, je to ze dne na den větší problém. Nejvíce by jí situaci usnadnilo zděné jádro, které by řešilo zároveň koupelnu i kuchyň. Při samotné rekonstrukcí bychom samozřejmě přiložili ruce k dílu, ale finančně je to hodně náročné, bez vaší pomoci zcela nemožné. Hana Lednová, Chomutov

POMOC: suma na zděné jádro pro novou koupelnu a kuchyň