Před rokem a půl mi těsně před Vánoci zemřela žena a tak jsme zůstali s dcerkami na všechno sami. Manželky onemocnění bylo plíživé, ale bojovala. Nejdříve přicházela o krevní destičky, takže jí byla odstraněna slezina. Nemoc však pokračovala, až přišla o obě nohy, jednu ve stehně a druhou v bérci. Ale nevzdala to a po roce se postavila i na protézy. Snažili jsme se jí ze všech sil pomoct a předělávali kvůli jejímu postižení dům na bezbariérový. Vydali jsme se finančně, ale bohužel se finálních úprav už nedožila. Její smrt nás velmi zasáhla, především holky, které svou maminku velmi milovaly. Já sám jsem se zhroutil, trpím bolestmi velkých kloubů a mám panické stavy a deprese, a proto jsem v invalidním důchodu.  Jsem už životem velmi unavený, ale moje dcerky (9 let Verča a 13 let Zuzka) mi dodávají sílu. Bohužel Verunka trpí poruchou růstu a minulý týden prodělala operaci obou nožiček v Motole. Je ale velmi statečná a všichni věříme, že jí operace pomůže. Měl jsem však hrozný strach, abych o ní nepřišel jako o svou ženu. Proč ale píšu? Smrtí manželky jsme se dostali do finančních potíží a teď nemáme peníze na to, abychom dodělali základní věci v domě. Nejvíce nás trápí kuchyně, která je v zoufalém stavu. Rozhodl jsem se tedy, hlavně kvůli svým dcerkám, vás poprosit o pomoc. Předem děkuji moc.

Tatínek Roman, Verunka a Zuzka, Jilemnice