24. července 2013 odjel můj syn Jaroslav na koupaliště a už se nevrátil. Stále slyším jeho poslední „čau“. Pak si jako v mlze pamatuji příjezd policie a jejich slova, že můj syn byl jako spolujezdec na motorce účastníkem těžké dopravní nehody. Řidič, synův kamarád, ji nepřežil a Jaroslav bojuje s těžkým poraněním mozku v nemocnici. Nedávali nám naději, že zvládne první noc, pak den a další den. Stále jsem byla jak v nějakém hrozném snu, dny po nehodě si ani nevybavím. Bojovali jsme oba! Jára přežil, dokonce i další tři měsíce, kdy nám tvrdili, ať se smíříme s tím, že umírá. Za půl roku jsem si ho z nemocnice mohla vzít domů. Jára sice zůstal ve stavu ,,vigilní koma“, což je stav připomínající spánek, ale oči jsou otevřené a zdá se, jako by vás vnímal. V tomto stavu může přijímat i potravu, pohybovat končetinami a spát. Nikdo na světě vám ale neřekne, zda a nakolik vnímá své okolí. Ale já jsem vděčná, že máme šanci bojovat. Jsem připravená se synem pracovat a dostat z jeho stavu maximum, i když je to 24 hodinová péče 7 dní v týdnu. Vím, že jsou lidé, kteří se probudili a vedou normální život, i lidé, kteří se probudili s následky ale bohužel i ti, co se z tohoto stavu neprobrali. Já ale stále věřím a o syna se sama starám, jak mi síly dovolí. Poslední měsíc však Jaroslav bojuje s těžkým zápalem plic, musím mu odsávat hleny od rána do večera a potřebovala bych novou odsávačku, na kterou pojišťovna přispívá jen minimálně. Bohužel moje finanční situace není dobrá a na její doplatek nemám, a tak vás prosím o pomoc. Děkuji moc.

S úctou, Járova maminka Jaroslava Šolcová Křepelková, Velké Poříčí