Fotbal udělal z Ivety doživotně mrzáka. Využila toho, že si babička odvezla na prázdniny jejího malého syna Dominika a zašla s kamarády na zápas Zbrojovky Brno se Spartou. Bylo to v roce 2013 a o přestávce na ni upadl při bouřce kus stromu. Následky ji zničily celý život. Vždyť měla krvácení do mozku, zlomenou čelist, nadočnicový oblouk, bradu, prasklou lebku. Na pravé oko skoro vůbec nevidí, na pravé ucho neslyší. Ovšem nejhorší prý jsou časté epileptické záchvaty. Uzavřela se doma, je na tom hůř a hůř. Velmi špatně to vše snáší její 12letý syn Dominik. Iveta ho miluje nadevše, ale – nemají peníze, tak tam vládne smutek a beznaděj.  Navíc Iveta nemá šanci si najít kvůli svému zdravotnímu stavu ani brigádu. Je prostě nezaměstnatelná. Vím, že má teď hodně dluhů, má invalidní důchod 1.stupně, a to není ani 7.000. Prostě nemá ani na holé živobytí. Dostala se do hrozné situace i kvůli neplacení nájmu, teď se to nějak řeší žádostí na město o splátkový kalendář. Kdysi dávno se její úraz medializoval, ale nic se nehnulo. Teď jsem zaslechla, že by mělo dojít k nějakému mimosoudnímu vyrovnání, ale za takřka směšnou částku, z které jí nezbyde podle mne nic. Žije tak skromně, že skromněji žít ani nejde, pomáhají ji rodiče, ale také nemůžou platit vše.  K zaslání těchto řádku mne vyburcovalo, jak sleduji Ivetu na facebooku a vidím, že má ty nejčernější myšlenky. Při životě ji drží malý Dominik, skvělý šikovný kluk, ale také má zdravotní potíže, byl už na operacích s nohami a doma někdy brečí, že se neměl narodit …  Iveta je moje bývalá kolegyně, byla jedna z nejlepších obchodníků v telemarketingu v reklamní agentuře. Dneska je to naprostá troska, bojím se o ni. Ráda bych ji pomohla, ale sama nedokáži, nejen proto, že Orlová je od Brna hodně daleko.

 Lada Fujaková, Orlová