Jsem maminka osmiměsíční Terezky a 28 měsíčního Lukáška. Ještě před pár týdny jsme společně s jejich otcem Lukášem fungovali jako rodina. Já byla na mateřské a partner pracoval ve skladu. Jenže poté přišel Covid a vše nám v životě obrátil vzhůru nohama. Partner se nakazil a dostavila se u něj dušnost, vysoké horečky, pak následovala malátnost, ke které se připojila úplná dezorientace, kdy nás s dětmi nepoznával. Byl hospitalizován a po dvou týdnech převezen na psychiatrickou kliniku. Covid u něj zřejmě rozjel neurologické problémy, se kterými se potýká už od svého narození. Nebyli jsme totiž úplně standardní rodina. Přítel měl po těžkém porodu poškozený mozek a byl lehce mentálně retardovaný, já jsem po dětské mozkové obrně, náš synek je bohužel také mentálně postižený a dcerku čekají náročná vyšetření kvůli podezření na epilepsii. Přesto jsme se v rámci možností snažili fungovat. Už je to ale měsíc a já bojuji s tím, že nemám na základní vybavení pro děti jako je mléko, plínky a samozřejmě na nájem a energie, protože přítelův příjem chybí. Nevím, co bude dál, lékaři říkají, ať neztrácím naději a dám tomu čas, ale ani oni nedokáží odhadnout, zda se to zlepší a partner se nám vrátí domů. Naposledy, když jsem s ním mohla mluvit, si vzpomněl jen na psa, který nám zemřel před třemi lety, ale že, má dvě krásné děti, nevěděl. Jsem už ze všeho zoufalá, a proto jsem se rozhodla vám napsat a poprosit o pomoc. Děkujeme.

Maminka Hanka, Lukášek a Terezka. Praha