Žádná maminka své dítě neopustí ve chvíli, kdy má strach a zažívá bolest. Ani já bych to nedokázala a proto Vám píšu o pomoc. Moje dcerka Barborka neměla zrovna šťastný vstup do života. Porod sice proběhl bez komplikací, narodila se zdravá, ale v nemocnici dostala zlatého stafylokoka, který jí v těle nadělal velkou neplechu. Denně jsem se probouzela se strachem, zda má holčička přežije noc. Po měsíci v nemocnici se stafylokoka z krve podařilo vyhnat ATB, ale usadil se v kostech nohou a doslova jí je užral v oblasti kolen, stehenní a holenní kosti. Od roka a půl má tedy problém s deformitou kostí a tehdy byla i poprvé na operaci. Od té doby už jich absolvovala 7 a ta nejtěžší a nehorší (i když každá je hrozná) nás teprve čeká. Jelikož se jí zastavil růst pravé stehenní kosti a levého bérce, musí jít na náročnou operaci, při které jí zavedou zevní fixátory. Ty bude mít po dobu jednoho roku a pomocí nich by se měly natáhnout kostičky tak, aby se ji nožičky srovnaly do stejné délky. Bude potřeba je natáhnout alespoň o 5 cm. V nemocnici bude minimálně 3 týdny, a i když už je sice velká (11 let), má strach a já bych své dítě nikdy nenechala trpět samotné. Bohužel bezplatný doprovod je pro matku či otce dítěte pouze do 6ti let věku. Prosím Vás tedy o pomoc a moc by byla vděčná i má dcerka, kdybyste nám dokázali přispět na to, abych po dobu hospitalizace mohla být u ní a jako maminka jí být oporou a moct ji utěšovat. S láskou a poděkováním.

Gabriela a Barborka, Louny.