Jsem Daniel z Bohumína a asi jako většina kluků ve 13letech rád koukám do telefonu nebo lítám venku. Mamka by napsala, že se mnou cvičí puberta, ale napsat to nemůže, protože je po mrtvici. Nejprve se to stalo její mamce – mojí babičce a od té doby je ležák. Před pěti lety však dostala mrtvici i moje mamka. Ve dvaatřiceti! Nejdříve byla dlouho v kómatu, pak na vozíku, teď spoléhá na berle a na mne. Také jí budou vracet kost do hlavy – na pravé straně je úplně bez ní. Už jí dávali implantát, ale pokaždé se jí tam dostane infekce. No a levá strana je skoro celá špatná. Od oka, na které skoro nevidí, až po nohy.

Bydlíme spolu jen my dva. Když funguje škola, tak si nastavuji budíka na 6.00, udělám si snídani. Před odchodem ještě připravím mámě kávu, někdy i snídani. Když se vrátím ze školy mamka většinou leží nebo sedí, nebo se učí psát, nebo skládá nějaké obrazce. Pomáhám jí s mnoha věcma, s úklidem, také s převlíkáním peřin. To vždy smutně mluví o tom, jak máme staré špatné postele. Ale větší problém je mytí. Mamka se sice myje sama, ale do vany, hlavně však z vany ji musím pomáhat. I když jsem z roka na rok silnější, moc to nezvládám. Sprcha by nám situaci hodně usnadnila. Před klukama nechci dávat moc najevo, že to mám náročnější než oni, ale někdy, když už máma usne, je mi hodně těžko. Rád bych ji vrátil zdraví, to ale nedokážu. Bez vás nedokážu ani sprchu… Dan Bernatík, Bohumín

POMOC: sprcha místo vany