Veronika je nejen statečná žena, ale i skvělá máma. Pevnou vůli a obětavost dokázala už v dětství, kdy jí dva roky umírala maminka na rakovinu, otec nemocnou ženu se čtyřmi dětmi opustil a Veronika, tehdy 15tiletá, převzala veškerou péči o domácnost a mladší sourozence. Tolik chtěla milované mamince, která trávila po nemocnicích čím dál víc času, pomoct, že nikdo z okolí nepoznal, že doma žijí děti samy a vypráno, uklizeno a navařeno je jen díky ní. Brala to jako samozřejmost a dělala prý jen to, co bylo potřeba. A stejný postoj k životu a svým třem holčičkám má i dnes, kdy jí sled nešťastných okolností dovedl až do azylového domu pro matky s dětmi. Partner a otec jejích tří dcer (11 let, 9 let a rok a půl) často pil, byl až patologicky žárlivý a poté vyvolával napětí a hádky, které se stupňovaly. Krize vyvrcholila, když majitel bytu, ve kterém žili, potřeboval, aby se kvůli jeho prodeji vystěhovali a partner nedokázal vydělat na kauci potřebnou k novému nájmu. Následoval rozchod a paní Veronika se ocitla s kojencem a dvěma dcerkami bez střechy nad hlavou. Pomocnou ruku jí tehdy poskytli právě v azylovém domě, jenže i pobyt tady je omezený. Na potřebnou kauci bytu však ze svého rodičovského příspěvku jen tak nenašetří, přestože nepije, nekouří, vždy pracovala a práci má zajištěnou i po své mateřské dovolené. A protože už dětství paní Veronika stále někomu pomáhala, zasloužila by si, aby teď poprvé někdo pomohl i jí.

Mgr. Jan Vajsar, Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Archa, Náchod