Náš šestiletý Matyášek byl zdravý kluk, který ale ve čtyřech letech začal najednou divně pokulhávat. Prý ho bolí kolínko, pak dva dny nic, pak celá noha… Rentgen byl nemilosrdný-tzv. Perthersova nemoc. Vzácné dětské onemocnění kyčle, při kterém „dochází k dočasnému přerušení krevního zásobení hlavice stehenní kosti a její následné nekróze (odumření)…“ S možnými následky navždy. Hned dostal berličky, rehabilitace, musíme cvičit i doma – aby se rotace kyčle obnovovala. A má také roční odklad nástupu do školy. Ale hlavně musí být v klidu-žádné hřiště, žádné pobíhání, což snáší velmi těžce. A když tedy nesmí zatěžovat nohu, je v podstatě nechodící, a ještě i bude. Na šrouby to v tomto věku totiž ještě není, až později. - a tak si hraje s vláčky, autíčky, teď ho baví předškolácké domácí úkoly-například vybarvit z teček jedničku. Od září totiž chodí do speciální školky, jelikož má i lehce opožděný vývoj. Zvykal si pomalu, byl hodně uzavřený, ale zejména zásluhou paní učitelek, které má hrozně moc rád, se otevřel. Celkově se váže spíše na dospělé lidi než na děti.
Dceři Markétce bude v květnu pět. Má lehkou mentální retardaci, říká jen dvouslabičná slova, v hlavičce má asi těch slabik více, jenomže ven to dostat nedokáže, pomáhá si rukami. Je hodně roztěkaná, je u ní podezření na ADHD, občas jí uklidní dílničky či mozaika. Chodí do stejné školky jako Matyáš, jen do jiné třídy.
V zajišťování chodu domácnosti je to u nás trochu naopak. Doma, kvůli péči o děti, zůstal manžel, moje opora. Protože on má řidičák (já ani ve svých 43 letech ne), a tak může našim stařičkým autem z roku 2002 vozit děti do školky a ze školky, hlavně však k doktorům, Matyáše na rehabilitace, vše obstarat. Přes víkend, když jsem doma, chodí na brigády. Já dělám dělníka v truhlárně, v malé firmičce s výborným šéfem. Na toho mám velké štěstí – dokáže mou situaci pochopit i pomoci. Vyrábíme různé věci od drobných dřevěných krabiček až po stoly.
Přiznávám, kdysi jsem byla 5 let v insolvenci, tu jsem splatila, nyní nemáme žádné exekuce, ale jelikož jsem dlouho vyrážela klín klínem, půjčku půjčkou-abychom měli na jídlo, opravu auta, cesty k doktorům atd-teď mne to dohnalo a jsem v koncích. Nedostává se nám na základní potřeby, mám dluh na pojišťovně z dob, když jsem dělala na dohodu, avšak nejvíce mne tíží dluh na nájmu! Jenom jeden měsíc, ale děsí mne. Máme městský byt, sice poblíž potoka, a tak hodně vlhký (což komplikuje život hlavně Matyáškovi, který má navíc i astma), ale máme domov. A já se moc bojím, že o něj přijdeme. Bez vaší pomoci se nedokážu z toho začarovaného kruhu dostat.
Děkuji a prosím, hlídejte své malé děti, zejména chlapečky, zda nezačínají podezřele pokulhávat….
Michaela Kočí, Polička na Pardubicku
*
Bc. Kateřina Stodolová, sociální pracovnice OSPOD Městského úřadu Polička: „Orgán sociálně-právní ochrany dětí MěÚ Polička s rodinou Kočí dlouhodobě spolupracuje. Pro nezletilé děti je vypracován individuální plán ochrany dítěte. Rodina v rámci svých možností s OSPOD spolupracuje a snaží se plnit dohodnut kroky vedoucí ke zlepšení situace nezletilých dětí.“
