Kdybych měla napsat, co mě trápí v mých 26 letech nejvíce, tak by to bylo takto: Že jako počtvrté těhotná bydlím na azyláku i se dvěma malými syny, že přítel, který na azylák pro matky s dětmi samozřejmě nemůže, přespává v dodávce i s mým bratrem. A vedle nich přespává mamka ve starém osobáku…
A teď se to pokusím vysvětlit-proč: A proč to nesedí matematicky. Nejstaršímu synovi Tadeášovi je 11, jeho otec s námi sice nebydlí, ale o syna se stará, má ho rád, platí na něj pravidelně. Pak mám Martina (8) a Jirku (7). S bývalým manželem. Nechci se k němu moc vyjadřovat, snad jen tolik, že odešel od nás za jinou, o syny se začal starat až před rozvodem a povedlo se mu získat do své péče Martina. Musím však říci, že oba kluci, protože se samozřejmě navštěvují, mají jeho přítelkyni rádi a myslím, že i ona je. Ale velký problém je také v tom, že ještě za dobu manželství manžel nadělal dluhy, přišli jsme kvůli tomu o baráček po mém tátovi, a ještě mi zbyla po manželovi i exekuce, dneska už jen asi 45 000.
Hezké je, že můj současný přítel a otec děťátka-pro něj to bude první potomek-se stará. Je mu 35, má stabilní práci-prodává v prodejně s hobby materiálem. Možná však znáte to zoufalství, kdy stačí výpadek jedné výplaty a jde všechno do háje. V předchozím zaměstnání příteli majitel jednu mzdu nezaplatil, řeší to policie – a už jsme se dostali do průšvihu. Moc bychom to chtěli vyřešit, než začnou mrazy, kauce a jeden nájem by z nás udělali rodinu. Stále věřím, že se nám to povede, ale bez vaší pomoci se ze dna zvednout nedokážeme. Děkujeme za pochopení.
Barbora Skálová, Hodonín
