O svého jediného syna jsem musel bojovat dlouho. Nechci mluvit ošklivě o jeho mámě, protože na začátku jsem byl do ní přece zamilován. Když otěhotněla, na dítě jsme se těšili oba, pak jsem se ale těšil více já. Přeskočím opravdu nehezkou etapu až k rozhodnutí, kdy soud po mé velké snaze svěřil v roce 2022 Lukáška do mé péče. To mu bylo sedm let. A to, co musel od mámy vytrpět i při snad každém telefonickém kontaktu, ať zůstane pouze v soudním spisu.

K příjemné změně v našich životech přišlo tím, že jsme se mohli přestěhovat do obecního bytu pro samoživitele. Je to zatím na pět let, ještě nemáme ani vše vybaleno, protože není kam věci uložit. Co máme, jsem získal za odvoz, na inzerát atd, takže Lukáš má i postel s matrací, dokonce i psací stůl a židli. Skříň zatím ne. A kdy bude? Nevím, nevím. Žel, nevím. Protože mu tajně šetřím na to, co by kluka v jeho věku potěšilo mnohem více – velmi touží jet do Disneylandu. Neustále o tom sní, možná si myslí, že se stane zázrak a bude to ten nejlepší dárek k jeho jedenáctým narozeninám teď v říjnu. Jak mu mám říci, že zázraky jsou jen v pohádkách nebo na tom jeho tik tok… On si totiž rád, natáčí věci na tik tok, vždycky mu je zkontroluji a pokud mu to schválím – může příspěvek zveřejnit.

Pracuji jako pokladní u Alberta, v práci mi vycházejí vstříc, mám směny tak, abych mohl přes školní rok Lukáše vypravit ráno do školy, večer s ním udělat úkoly, popovídat si. No a teď v létě jsem si měsíc přivydělával jako klaun cirkusu v Pasohlávkách. Lukáš se chodil často dívat a byl jsem rád, že se hodně smál. Opravdu je to fajn kluk, citlivý, snaživý, rád zpívá, nastoupil do čtvrté třídy, i na třídní schůzky můžu chodit bez nervů. A právě kvůli němu jsem se takto rozepsal. A ta nejdůležitější část prosby – soud rozhodl, že konečně může nosit příjmení Kilián. Můžeme se jmenovat stejně! Avšak poplatek na provedení té změny je 3.000 korun – a ty, žel, nemám… Děkuji, že s vaší pomocí pojedeme jednou do Disneylandu poprvé jako otec a syn Kiliánovi.

Pavel Kilián, Brno