Mám stejně starou dceru i vnučku - a obě mi říkají Maminko. (Mně je 53, jim 9). Jak se to přihodilo? Dva roky po synovi, od kterého už mám dva vnoučky, se nám narodila Jarka. Ta se ale už na základce chytla špatné party. Doufali jsme s manželem, že průmyslovka ji z ní vytrhne, ale už ve druhém ročníku školu opustila a přes naše veškeré úsilí žila nadále úplně jinak než my. Jí i její kamarády zajímalo jen kouření, alkohol a marihuana. Později jsme se s manželem rozvedli, byla jsem ze života zklamaná a v té době jsem se seznámila s kolegou v práci. Zamilovala jsem se, čekala jsem s ním vymodlené dítě. No a od dcery, která bydlela asi 50 km od nás, jsem se dozvěděla, že je také těhotná. Obě jsme však měly divné partnery. K otci jejího dítěte se vyjadřovat nechci, domyslíte si sami až budete číst dál. U toho mého vyšlo brzy najevo, že dává jen příkazy, zákazy, směla jsem mluvit jen s tím, koho mi schválil a pořád se to stupňovalo. Teď trochu poskočím v čase–naší dceři byl rok, on odešel a mně se ulevilo. Když viděl, že mi nechybí, chtěl se vrátit. Stalkoval mne, až bylo vydáno předběžné opatření, aby se k nám nepřibližoval. Stejně jsem se musela přestěhovat... A tak denně volal i 50 x ... Ale zpátky k našemu těhotenství. S dcerou jsme plánovaly, že až v březnu porodíme, budeme žít v jedné domácnosti a společně vychovávat naše holčičky. Osud však měl jiné plány. Nechci se vracet k dramatickým okolnostem mezi ní a jejím přítelem, které vedly k tomu, že Jarka v lednu 2015 předčasně porodila drobounkou Jarunku vážící 1630 g. Vzala si ji sice domů, ale nadále žili životním stylem, který nebudil důvěru a tak je OSPOD hlídal jak jen mohl. My dvě jsme se scházely za podpory mých rodičů, kterým nesmírně děkuji za pomoc i dneska. Pak jsem v březnu porodila já – Kačenku, která vážila více než dvojnásobek, přesnějši 3 750 g. Poté došlo k události, o které vím jen od partnera dcery a pořád nemám sílu se k tomu podrobně vracet. V dubnu 2016 moje dcera upadla, pak prý nevnímala, byla mimo atd. Její partner zavolal záchranku, v nemocnici se ji snažili ze všech sil zachránit. Ráno mi však zavolali, abych se s ní přijela rozloučit... Umřela na krvácení do mozku... Bylo jí 22, měla roční holčičku. Mám jí v pěstounské péči, její otec s tím souhlasil.
Obě dívenky znají pravdu už od svých dvou let, chodíme na hrobeček maminky Jarky, kreslí jí obrázky, povídáme si o ní. Oběma svým holčičkám kupuji stejné dárky, chodí do stejné třídy (teď skončily třetí), sedí ve stejné lavici, obě miluji já i mí rodiče naprosto stejně. Jeden rozdíl (kromě toho, že malinkatá Jarunka to velké mimino Kačenku přerostla) se však objevil a jen doufám, že se nebude prohlubovat: U Jarunky byla diagnostikována dyslexie, dysgrafie, porucha soustředění. Což se projevuje i na školních výsledcích. Abych se s nimi mohla učit, chodím na brigády, které mi to umožňují - teď rozvážím obědy.
Ale je něco, co ani při nejlepší vůli nezvládám – kroužky... Kačenka loni při pochodu Pohádkovým lesem vyhrála kurz angličtiny na celý školní rok, na ten další ale peníze mít nebudu. Stojí, i s učebnicemi, 12.500 korun. Jarunku to, i kvůli výše uvedeným důvodům, neláká, miluje však koníky. A tak bych jí ráda dopřála ve stejné ceně čas strávený u nich. Budu ráda, když vaší zásluhou budou moci mít obě stejně velkou radost. Děkuji.
Jaroslava Hájková, Praha 10
Bc. Nicole Tesařová, sociální pracovnice OSPOD, Úřad Městské části Praha 15: "Paní Jaroslava Hájková jakožto matka resp. poručnice se o obě nezletilé dívky vzorně stará, ze strany OSPOD nebyly nikdy shledány žádné nedostatky."
