Zdravotnictví České republiky mi zachránilo nejmladšího syna. Narodil se v Bělorusku, stejně jako dvě moje starší děti-Alicii je 6, Kirilovi 8 let. Serjožka, nyní 4letý, přišel svět předčasně a hned bylo jasné, že se stala chyba už při porodu. Postupně vycházely najevo různé zdravotní potíže. Uvedu jen některé – trpí centrální hypotonií – takovýmto dětem se říká “hadrové panenky”. Jejich končetiny jen bezvládně visí, pohyby hlavy mají slabé, navíc nevyzpytatelné. Je to jedna z forem dětské mozkové obrny. Má také epilepsii a a některé formy autismu. Ještěže se zprávy o úžasné Vojtově metodě, vyvinuté u vás, donesly až do Běloruska. Náš dětský neurochirurg ji velmi doporučoval, a tak jsem s malým poctivě cvičila. Pokroky v jeho tělíčku byly nadějné, avšak pořád to nestačilo. Pak jsem, s výraznou podporou své rodiny, přijela do českého soukromého rehabilitačního zařízení a můj syn začal dělat velké pokroky. Vždy dva měsíce jsem s ním byla tady, pak měsíc doma... Chtěla jsem zachránit své dítě, ztroskotalo mi však manželství – rozvedli jsme se. O žádné spravedlivé rozdělení majetku jsem nebojovala, přesto platím krutou daň-nejstarší syn zůstal v Bělorusku. Do Čech jsem se přestěhovala jen se Sergejem začátkem února 2022 – pouhé dva týdny před vypuknutím války na Ukrajině. Po půl roce mi maminka přivezla dceru, která mohla zůstat naštěstí tady. Kiril je u babičky od táty. První rok jsme spolu nesměli být v kontaktu vůbec. Pořád však plakal, po roce se to o něco zlepšilo, teď spolu smíme mluvit jednou týdně. Nevím, co bych dala za to, kdyby mohl být s námi tady, ale nejde to. Vzhledem k politické situaci nepřichází v úvahu ani vzájemné návštěvy-ani mých rodičů, ani nikoho, víza získat nelze. Já jsem čekatelka na azyl, absolvovala jsem kurs češtiny, poslouchám české audioknihy, mluvím česky i s kamarádkami. Ale to jsem moc odbočila, vrátím se k mé prosbě. Před odjezdem do ČR jsem měla úspěšnou soukromou školu pro budoucí muzikálové zpěváky, tu jsem prodala a z té sumy začala žít zde. Většina peněz jde na léčbu syna, ale výsledky se dostavují. A tak se ze Sergeje, který měl být dle diagnóz nadosmrti ležákem, stal zásluhou českých odborníků chlapeček, kteří se umí posadit, dokonce občas i postavit, umí lézt. A vyslovit dvouslabičná slova, kterým sice rozumím jenom já, ale i tak je to vše zázrak. Aby však ten zázrak pokračoval, potřebuje speciální kočárek, který ovšem stojí 75.000 korun. Pojišťovna přispěje 29.000, já mám našetřeno 10.000, ale pořád ještě chybí částka, kterou našetřit nedokážu. Děkuji, že pomůžete mému synovi.

Anastasiya Novik, Praha 5