Jsem samoživitel nemocné 11leté Lianky, která trpí mentální retardací s rozvíjejícím se ADHD, o kterou se její máma odmítla kvůli tomu postižení starat. Po rozvodu si jí i našeho syna Tomáška (14) chtěla nechat u sebe, pak ji najednou sbalila, ať jde! A zcela se jí vzdala. Soud rozhodl o svěření Lianky do mé péče okamžitě. Teď v létě. Jsem šťastný, že Lianku mám u sebe a že s Tomáškem jsem v kontaktu, ale žije s mámou a jejími dalšími dětmi na druhém konci republiky. Lianka je zcela na mne odkázaná. Nezvládne se sama osprchovat, ani si vyndat oblečení ze skříně, u čištění zoubků jí musím asistovat. Umí napočítat do 10 a pozná na hodinových ručičkách, když je večer 19 hodin. To zamíří do pokojíčku a jde spát. Mluví velice špatně, ale snaží se. Její chování je nepředvídatelné-ať už jdeme do obchodu či sledovat vlaky na zdejším nádraží – to jí baví donekonečna. Každé ráno pro ni a podobné děti jezdí auto, které je odváží do speciální školy v Horšovském Týně. Odjezd je v 8 hodin, návrat ve 12, ale když se Lianka zasekne, nikdo s ní nehne. Pochopitelně ji pokaždé vyprovázím a čekám při návratu na stejném místě. Neumím si představit, co by se dělo, kdybych jednou vynechal, kdybych se zdržel na brigádě, kterou se snažím dělat, když je dcerka ve škole. Sám jsem v invalidním důchodu 1. stupně-kvůli psychickým problémům, k nimž patří např. i strach z uzavřených prostor, z větší skupiny lidí atd. To mě omezuje i v kontaktu s úřady. Přitom mám se zdejším OSPODem dobrou zkušenost, ohledně soudu o Lianku mi moc pomohli s papíry atd. Neberu žádné sociální dávky vyjma 4600 Kč na Lianku. Na brigádách si vydělám cca 9.000 měsíčně. Na příspěvek na bydlení nárok nemám, protože jsme sice v pronajatém bytě – ale sklepním. Jsem asi i bez nároku na výplatu další dávky, včetně invalidity, kvůli neodpracovaným letům-vždy jsem pracoval, ale žel, načerno.
A teď k mé prosbě, kterou píši hlavně proto, abychom se nedostali do dluhů – nemám žádné, ale straší mne. Žijeme skromně, jediným „přepychem“ je asistenční pejsek pro Lianku. Oblečení pro malou řeším přes skupinu na facebooku, kde někdo nabízí něco za něco: např. punčocháčky za mikinu, polštář za aktovku či podobně. Moc bych si přál, abychom si mohli pořídit nějakou malou pračku, abych mohl Liance zakoupit zimní oblečení, abych mohl v klidu zaplatit za její školní obědy a příspěvek na auto, které vozí děti do školy a ze školy (2.450měsíčně). Ovšem v první řadě by nám pomohly peníze na základní potraviny a drogerii. Moc vám děkuji.
Lukáš Bartalos, Domažlice
