Před sedmi lety jsme žili krásný spořádaný život a zplodili jsme Míšu. Celé těhotenství jsem ho hladila a slibovala Bohu i celému světu „Nikdy tě nepřestanu milovat, nikdy tě neopustím, nikdy tě nezklamu.“ Když se 30.12 2013 Míša narodil, udělal z nás rodinu. Nikdo však netušil, že jsem přenašečka „genové mutace dystrofinoveho genu exon 45!!!“ Doplatil na to náš chlapeček - trpí nejen svalovou dystrofií, ale i tzv. nízkofunkčním autismem. Dorozumíváme se znaky, obrázky nebo strkáním (prostě nás dostrká kam chce :-). Ale co je nejdůležitější, dokáže milovat celým srdcem. Zakoupili jsme dost zdevastovaný domek ve Stavěšicích nedaleko Hodonína. Od Prahy jsme se přestěhovali do jiného světa – srdečnějšího, osobnějšího. Sousedé, i když nic tušili, nám nabídli nábytek, další nám přinesli brambory. Mohli bychom být tady tak šťastni, ale… Michálkův tatínek chodí od rána do noci do práce jako skladník, já vozím malého denně do speciální školky v Hodoníně, chodíme na rehabilitace, hipoterapii. Jenomže náš sedmiletý chlapeček začíná mít stále větší a větší problémy, nemoc je stále silnější. Občas už nedokáže zvednou některou nožičku, před několika dny už ji nedokázal ohnout. Hodně nás to vylekalo. Děsíme se, že záhy nebude umět překročit schůdek, který vede do naší provizorní koupelny, že nebude moci dojít na záchod. Když je unavenější, už mu musíme pomáhat při koupání ve vaně oba. Pomohli byste nám, prosím, s koupelnou? Děkujeme. Dominika Šišoláková, Stavěšice

POMOC: Bezbariérová koupelna