Až do toho rána jsme žili jako normální rodina se čtyřmi dětmi. Manželka udělala večeři, nakojila nejmenšího – a ráno byla mrtvá. Utíkal jsem k sousedce zdravotní sestře-udělala vše pro její oživení, ale marně. Do té doby měla žena jen problémy s tlakem a několik epileptických záchvatů. Tak jsem se stal před osmi lety vdovcem. Zůstávali jsme všichni co nejvíce doma, nikam mezi lidi se nám nechtělo. Pro děti bylo nejhorší asi i to, že byly v to osudné ráno doma, u všeho. Nejvíce to asi poznamenalo Filipa, kterému je dneska deset. Tenkrát ale byl ještě kojen. A tak najednou sunar, žádná máma. Já už rodiče neměl, nejvíce nám pomohli rodiče manželky, u kterých jsme si kdysi udělali v patře baráku byt. A pak také mí sourozenci. Já jsem zůstal na mateřské. Vařit jsem uměl, praní také nebyl problém, nejtěžší bylo vypravovat ráno děti do školy. Nějak jsme si začali na novou situaci zvykat, pak jsme se však museli odstěhovat. Kamarád nám pronajal byt, zvykli jsme si, je tady hezký klid. Tři nejstarší jsou už dospělí, jezdí sem často, máme hezký vztah. Je mi 54 let a od dcery mám už i dvě vnoučata, kterým je 5 a 1,5 roku. Ale proč se takto rozepisuji, přitom jsem uzavřené povahy, zvyklý spíše dělat než mluvit? Filip má vadu řeči. Oficiálně má: „Centrální komunikační poruchu – expresivní vývojovou disfázii.“ Doktoři dlouho zjišťovali proč. Po čase říkali, že možná po tom stresu, když přišel o mateřské mléko. Chodí do speciální školy pro vady řeči v Opavě, kde se mu to mluvení dost zlepšilo. Pak ovšem začal hůř slyšet a po posledním vyšetření u doktora se zjistilo, že má oboustrannou nedoslýchavost a předepsali mu sluchadla. Ale jak jsem zjišťoval, nespadá do kategorie, která by mu dávala nárok na příspěvek od pojišťovny, v lékařské zprávě je napsáno, že: „Nesplňuje audiologický limit pro příspěvek ZP na sluchadla.“ Já však, žel, ty peníze nemám. Jsem vyučený zedník – obkladač a teď není sezona, jsem evidovaný na úřadu práce. A tak mám strach, abych neměl na svědomí, že pokud Filip nebude mít ty sluchadla, ponese se to s ním celý život.
Jiří Franek, Velké Heraltice-Sádek
