Můj syn Vládík má teprve 20 měsíců a za sebou už několikátou operaci srdíčka. První, když mu byly čtyři dny. Od začátku vím, že těch operací bude ještě několik. Před pár dny jsme se vrátili z Motola, kde podstoupil šestihodinový zákrok. Po pěti dnech se jeho stav prudce zhoršil a doktoři ho museli operovat opět. Po celou dobu jsem bydlela na nemocniční ubytovně, abych mohla u něj být co nejčastěji. Musela jsem mít sebou i 4letého syna Míšu, protože jsem ho neměla kam dát. Navíc nemůže do školky, jelikož Vládíka nesmí ohrozit žádné respirační onemocnění. Z důvodu péče o vážně nemocného syna si nemůžu najít žádnou brigádu. Než jsem měla děti, jsem vždy pracovala a nepobírala žádné sociální dávky. V práci jsem se seznámila i s otcem kluků. Je to velký manipulátor, který měl nade mnou dlouho navrch, týral mne psychiky i fyzicky. Ale moc mi pomohla paní sociální pracovnice na azyláku, s kterou jsem v kontaktu dodneška. I když už bydlím v pronajatém1+1. Zařídila jsem si ho z nábytku „za odvoz“. Chodím i do charity, kam obchodní řetězce v určitý den přinášejí potraviny, kterým právě končí záruka. Ale jelikož Vládík musí výživnější a čerstvou stravu, moc tam nepořídím. A mám ještě jedno velké trápení. Zejména po druhém porodu se mi prudce zhoršil chrup. Katastrofálně. V noci, když kluci usnou, chodím po našem 1+1 a trpím. Paní zubařce plně důvěřuji, ale bez peněz se nemůžeme hnout. Ty, které jsem měla odložené na nejhorší časy (porodné, atd) jsem dala na vyúčtování nedoplatků, a teď nevím, jak dál. Je mi 34, takže věřím, že nějaké zubní náhrady by mne dokázaly zbavit bolesti a mohla bych se soustředit na to, aby se měli mí synové co nejlépe. Děkuji. 

Lucie Lysáková, Olomouc