Naši rodinu osud hodně zkouší. Mne je 54 a před měsícem mi diagnostikovali rakovinu jícnu. Po čtyřech letech různých vyšetření a stupňující se bolesti kvůli chronickému zánětu žaludku jsem šla ještě na jiné vyšetření a histologie potvrdila, že jde o zhoubný nádor. Je však už velký, operovat nejde, začínají mi tedy chemoterapie. Manžel je, stejně jako já, v invalidním důchodu - těžký kardiak po dvou operacích páteře. Když jsem po nemocnicích či vyšetřeních, dohlíží na něj náš 31letý syn, také invalida s psychiatrickou diagnózu, která nám rozhodně na klidu nepřidává. Máme i dcery – 31letá dvojčata. O jedné z nich se moc rozepisovat nechci, má poruchu, která z ní dělá, žel, člověka nebezpečného sobě i okolí. Její sestra, naše druhá dcera, bydlí naštěstí hned pod námi. Naštěstí nejen proto, že nám pomáhá, ale máme její zásluhou dvě úžasné vnučky. Ta mladší, 4letá Emička je zaplaťpánbůh zdravá, zato 10letá Anička má trápení od narození. Už ve třech měsících ji operovali ledvinu, celý život bere antibiotika, je střídavě ve škole či v nemocnici. V těchto dnech ji čeká v Praze další velká operace – nejdříve urologická a po ní přijde řada opět na tu nemocnou ledvinu. Protože už ji začíná trápit i ta druhá!!! Nemoci jsou samozřejmě největší trápení, ale o moc menší není ani to, co přinášejí do našeho rozpočtu. Odchází nám pračka i vestavěný sporák, nevím, kde vzít na nové matrace, abychom nespali na starých proležených válendách. To, že nemáme auto, ani chatu, či žádné majetky, mi nevadí. Ale byli jsme s manželem hrdí, že nemáme žádné půjčky, ovšem nedávno jsme si museli půjčit od našich hodných sousedů. Přitom pan soused je také onkologicky nemocný a já s manželem neustále přemýšlíme, jak jim ty peníze vrátit, když do toho teď vstoupila ta moje rakovina. Děkujeme, že nám pomůžete.

Jiřina Slabá, Jablonec nad Jizerou